O nás
Když jsem nedávno poslal dvaadvacetiletého syna, aby pomohl přestěhovat sklad knih, sarkasticky poznamenal něco jako: „Takovou dřinu ty neznáš.“ A tak jsem mu musel povyprávět, jak jsem v roce 1991 začal. Bydlel jsem tehdy v dvougarsoniéře na sídlišti v pražských Bohnicích. Byla naštěstí v přízemí. Z jedné místnosti jsem tak mohl udělat sklad. Když přijel kamion plný knih (tehdy, na začátku, se knihy vydávaly v obrovských množstvích), celý jsem jej ručně vyskládal dovnitř. Pak přijížděli prodejci, často stánkaři, kteří zaplatili buď hned, anebo už nikdy. A jim jsem knihy zase vynášel ven. Do některých pražských knihkupectví jsem je nosil osobně v batohu. Jindy jsem si najímal dodávku a objížděl prodejny s řidičem. Po nocích jsem ručně vypisoval faktury. Až účetní jedné z větších odběratelských firem mi poradil, že faktury nemusí být tak obšírné a psané v celých větách. Telefonní linku jsem zpočátku neměl – žalostná socialistická infrastruktura neumožňovala zavést linku do každého bytu. S hrstí drobných jsem chodil k telefonní budce, kde se tvořila dlouhá fronta. Později jsem linku získal za úplatek 3000 korun.
Bylo mi dvacet osm a stejně jako předešlých dvacet dva let, byl jsem odhodlaný stát se především spisovatelem. V oboru, natož v podnikání, jsem neměl žádné zkušenosti. Podnikat nás přece v socialistickém Československu nikdo nenaučil. Nové pro mne bylo i to, že se za elektřinu a vodu platí.
V těch prvních letech bylo těžší knihu vyrobit, než prodat. (Dnes je tomu přesně naopak: vyrobit můžete cokoliv, klíčové je prodat.) Tiskařské kapacity nestačily. V socialismu se tisklo přídělově: bylo předem určené, kolik které knihy vyjde, a to na rok dopředu. I kdyby tiskárny chtěly překročit plán, nedostaly by papír. Teď se najednou tisklo všechno, co předtím vycházet nemohlo. Obrovskou výhodu měli ti, kteří už v oboru pracovali: redaktoři a zaměstnanci státních nakladatelství. Mnozí z nich založili vlastní firmy, převedli na sebe atraktivní tituly a v tiskárnách měli známé. Já jsem z počátku jen paběrkoval. Prvním bestsellerem, který jsem vydal, byl sešit angličtiny o anglicky mluvících zemích. Toho se prodaly statisíce. Jenomže když se podívám, za kolik jsem ho tehdy tisknul, tak i dnes, po dvaceti pěti letech a desetinásobném zvýšení průměrných platů, bych ho vytiskl levněji.
Pak se i na mne usmálo štěstí. Koupil jsem slavný bestseller Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Prodalo se ho dodnes možná sto padesát tisíc kusů. Pronajal jsem skladový prostor mimo garsonku v přízemí, tu jsem prodal a přestěhoval se do většího. Nakladatelství Práh se začalo usazovat na českém knižním trhu. Celá devadesátá léta však byla živelná; turbulentní. Firmy vznikaly a zase zanikaly, rychlý úspěch často končil strmým pádem. Práh tohle všechno přestál. Založil jsem jej s kapitálem deset tisíc korun. Přesto se mi podařilo nikdy nikomu nedlužit. Za dvacet pět let Práh nezpozdil jedinou platbu, leda účetním nedopatřením. Žádný rok neskončil ztrátou. Čím to je? Snad jistou uměřeností. Po celou dobu pracuji z domova – neplatím za kancelář. Nemám zaměstnance – všechny práce zadávám externě. Přesto dnes Práh vydává čtyřicet knih ročně a obratem i počtem titulů patří mezi středně velká nakladatelství. Vydal řadu slavných nebo prestižních titulů. Třeba paměti Madeleine Albrightové nebo biografii Steva Jobse od Waltera Isaacsona. Vydal také oceňované knihy pro děti a mládež od Renáty Fučíkové, Anny Novotné, Aleny Ježkové, Uriho Orleva, Lucie Lomové a dalších.
Musím ovšem brát v úvahu, že i já stárnu. A nerad bych, aby nakladatelství stárlo se mnou. Proto jsem nedávno přijal novou sílu – studenta Fakulty sociálních věd Jakuba Kadlece. Díky němu nyní ožívá i náš web a facebook. Bude se o něj, a tím pádem i o vás, naše vážené a vždy vítané zákazníky, starat s pečlivostí jemu vlastní. Já se budu o to více věnovat svému hlavnímu poslání – psaní. I když v nakladatelství Práh jsem a ještě dlouho budu nepostradatelný.
Váš Martin Vopěnka
1. září 2017
About us
When I recently sent my twenty-two-year-old son to help move books from the warehouse, he observed with sarcasm: “You don’t know what that labour’s like.” So I had to tell him about how I started in 1991. I lived then in a studio in a housing estate in the Prague district of Bohnice. Fortunately, it was located on the ground floor. When a truck full of books arrived (at that time, at the beginning, books were published in huge numbers), I had to unload it and take the books inside all by myself. Then salesmen, often market sellers, came and paid either right away or never. And I carried the books out for them. I also took them to some Prague bookshops myself in a backpack. At other times, I rented a van and made rounds with a driver. I wrote invoices by hand at night. Until finally the accountant of one of the bigger customers pointed out to me that invoices did not have to be that extensive and written in whole sentences. At first, I did not have a telephone line – poor socialist infrastructure did not allow for the installation of a line in all flats. I would take a handful of coins and go to a telephone box where a long queue had been forming. I later got a telephone line for the bribe of 3,000 crowns.
I was twenty-eight and from the age of six, I had been determined to become, above all, a writer. I had no experience in the field, let alone in business, for there was no one to teach us how to do business in socialist Czechoslovakia. It was a new thing to me to pay for water and electricity too.
In the first years, it was more difficult to produce a book than to sell it. (Today, it’s the opposite: you can make anything and the key issue is to sell it.) The printing houses were overloaded. In socialist times, printing was allotted: the whole year was planned and it was given in advance how many copies of which book would be issued. Even if the printing houses had wanted to exceed the quota, they would not have got the paper. Suddenly anything could be printed what could not be published before. Those who had been in the field before - editors and employees of state publishing houses - had a great advantage. Many of those started their own businesses, borrowed attractive book titles and had acquaintances in the printing houses. At first, I was just scraping the barrel. The first bestseller I published was an English textbook on English-speaking countries. Hundreds of thousands were sold. However, if I look back on how much the printing cost me at that time, even today, after twenty-five years, when the average salary is ten times higher, I would print it cheaper.
Then I got lucky. I bought the famous bestseller Men Are from Mars, Women Are from Venus. Possibly more than hundred and fifty thousand copies have been sold up to this day. I rented a warehouse space, sold my studio on the ground floor and moved to a bigger place. The Práh publishing house soon established itself on the Czech book market. However, the nineties were stormy and turbulent. Companies emerged and disappeared, instant success often ended in a rapid fall. Práh survived it all. Although I founded it with the initial capital of ten thousand crowns, I have managed never to owe anyone. In the twenty-five years of its existence, Práh has never made a single payment late, unless by an accounting mistake. It has never been in loss by the end of the year. How is this possible? Perhaps thanks to a certain economy. I have always worked from home – I do not have to pay for an office. I do not have employees – I outsource all work. Nevertheless, Práh now publishes forty books a year and belongs, both with respect to its turnover and the number of titles published, to mid-sized publishing companies. It has published a number of famous and prestigious titles, among them Madeleine Albright’s memoirs and Walter Isaacson’s biography of Steve Jobs. It has also published books for children and teenagers by Renáta Fučíková, Anna Novotná, Alena Ježková, Uri Orlev, Lucie Lomová and others.
Nevertheless, I have to take into consideration that I am getting old and I would not like the company to become old-fashioned. This is why I recently welcomed new blood – student of the Faculty of Social Sciences Jakub Kadlec. Thanks to him, our website and Facebook page have come back to life. He will look after them with as much care as he will look after you, our dear and respected customers. I will thus be able to devote more time to my main mission - writing, although I continue to be and will long be indispensable for Práh.
Yours,
Martin Vopěnka
September, 2017