Příběhy z mé šperkovnice. „ Někdo se možná usměje a řekne, že moje brože zrovna neotřásly světem. Na to mám jasnou odpověď: Otřásání světem j pravý opak toho, co by měli diplomaté na tíhl planetě dělat.“ Madeleine Albrightová
Tajná řeč broží je bohatě ilustrovaná memoárová kniha i poutavé pojednání o sociálních dějinách. Umožňuje nám nahlédnout do soukromí Madeleine Albrightové prostřednictvím broží, které nosila. Její sbírka má nadnárodní i demokratický charakter – laciné brože za pár korun tu mají své čestné místo vedle značkových šperků i rodinného stříbra. Najdeme tu jak starožitného orla, jehož si bývalá ministryně zahraničí pořídila v době svého jmenování, tak zebry, které si vzala na setkání s Nelsonem Mandelou, či valentinské srdce vyrobené její tehdy pětiletou dcerou. Knihu Tajná řeč broží oživuje více než dvě stě fotografií a mnoho zajímavých a často humorných příběhů o špercích, světové politice a životě jedné z nejuznávanějších a nejvýraznějších amerických diplomatek.
Madeleine Albrightová pokřtí svou knihu v Praze dne 26. 10., zúčastní se tiskové konference k českému vydání knihy a autogramiády.
176 stran formátu 210x240 mm, vázáno s přebalem, celobarevné na křídě, EAN 978-80-7252-309-2
ukázka:
Dne 23. ledna 1997, krátce před polednem, jsem jako první žena v amerických dějinách skládala přísahu ministryně zahraničí USA. Od té doby se mě všichni ptají, jak jsem se přitom cítila. Odpověď zní, že má pozornost neustále odbíhala od síly okamžiku ke strachu, že mi spadne brož a přistane na zemi před prezidentem Clintonem a shromážděnými kamerami. Poprvé jsem ji spatřila jen pár týdnů předtím v Tiny Jewel Box. Jim Rosenheim, jeden z majitelů, ji ke mně přinesl, jakmile jsem vešla dovnitř, a prohlásil, že když ten kousek vybíral, myslel přitom na mě. Byla to starožitná brož z Francie se zlatým orlem s roztaženými křídly, posázeným diamanty s rozetovým brusem. Na první pohled jsem se do ní zamilovala, ale její cena mě odradila. Musela jsem Jima odmítnout, ale sama sobě jsem si slíbila, že pokud mě opravdu jmenují ministryní zahraničí, což v tu chvíli bylo možné, ale dost nepravděpodobné, změním názor.
Takže když se ta nepravděpodobná možnost stala realitou, orla jsem si koupila a rozhodla jsem se poprvé si ho vzít na sebe na slavnostní přísahu. Čeho jsem si ale nevšimla, bylo, že má nejen velice starožitné, ale taky dost komplikované zavírání; zapíná se v několika na sebe navazujících krocích, z nichž poslední jsem jaksi opomněla. Nic se nedělo, dokud jsem neměla jednu ruku položenou na Bibli a druhou ve vzduchu. V tu chvíli jsem mrkla dolů a zjistila, že se mi brož odchlipuje na stranu. V tom všem zmatku jsem pak měla čas si ji upravit, až když už bylo skoro po fotografování, takže má nádherná brož je na většině fotografií jenom z boku, čímž k symbolické hodnotě chvíle přispěla minimálně, zato k mojí hrůze až dost. O mnoho let později, když jsem vydávala své vzpomínky, jsem se to pokusila napravit a vzala jsem si orla, tentokrát správně zapnutého, na fotografii na přebal.
© 2002 Práh sr.o. © 2003-2009 osCommerce © web design 2006-2010 studioIQ
